Rusko se musí vyrovnat s hlubší strukturální krizí při výrobě bombardérů. Nevypadá to na druhou stranu, že by měly být problémy v dohledné době odstraněny, protože letecký průmysl vykazuje dlouhodobě snížený výkon.
Ruská strategická výroba letadel čelí problémům s dodržováním termínů a plněním smluv, což potvrzují zprávy o soudních sporech mezi Tupolevem a ruským ministerstvem obrany kvůli opožděným dodávkám a nesplněným zakázkám. Dalším závažným problémem je neplnění smluv o výrobě dopravních letounů Tu-214 společností Tupolev, včetně těch podepsaných s civilními zákazníky.
Personální rošáda v Tupolevu
Nejen specializovaná média si pak všimla personální změny ve vrcholném vedení společnosti Tupolev, kdy 76letého Alexandra Bobryševa nahradil o téměř 40 let mladší Jurij Ambrosimov. Ruští političtí a vojenští činitelé očekávali dodání 4 modernizovaných bombardérů Tu-160M do roku 2025, nicméně plán se naplnil pouze z poloviny, když místo 4 byly dodány pouze dva stroje a zbývající část byla odložena do začátku roku 2026.
Právní spory však pouze reflektují hlubší problémy, které má již poměrně dlouhou dobu ruský letecký průmysl, a kvůli čemuž se zpožďuje výroba a modernizace Tu-160M a Tu-22M3M. Tu-160M/ M2 je hlavní ruský strategický bombardér pro současnost a blízkou budoucnost – nové stroje se vyrábějí, ale tempo výroby je omezené a neodpovídá původně stanoveným až příliš ambiciózním plánům.
Sekce pohonných jednotek jako Achillova pata
Co tedy omezuje ruský letecký průmysl? Jako nejslabší článek se jeví oblast vlastní technologické soběstačnosti a sektoru pohonných jednotek. Vývoj moderních leteckých motorů trvá obvykle 10–15 let a kromě jiného vyžaduje špičkové materiál, jichž se Rusku nedostává. Holding United Engine Corporation (UEC) realizoval jen málo skutečně významných projektů, byť v rozporu se skutečností tvrdí, že je v poslední době úspěšný. V roce 2021 se však Čína rozhodla nakonec nepořídit ruské letecké motory AL-31F pro své stíhače páté generace právě kvůli jejich nedostatečné kvalitě.
Autor/Licence fotografie: Tu-22M3M ruského letectva, Dmitry Terekhov, CC BY-SA 2.0
Výroba další motorové jednotky NK-32-02 pro bombardér Tu-160M/M2 je dlouhodobě na nízké úrovni a nezvládá uspokojit požadavky výroby bombardérů. Historicky byly dodávány jen malé série motorů z velkých objednávek, což prodlužuje dobu výroby celých letadel.
Nicméně ruský letecký průmysl musí čelit také dalším problémům na „jiné frontě“, té sankční. Západní společenství uvalilo na Rusko za její invazi na Ukrajinu v roce 2022 sankce, což Moskvě zamezuje přístup na zahraniční západní trhy. Ruský průmysl se tak snaží již čtyři roky nahradit západní komponenty, které potřebuje, domácí výrobou, a to i u civilních letadel. Jenže toto úsilí se dlouhodobě nedaří podle plánů a jeho výsledky jsou nedostatečné.
Jasně se tak projevuje materiálový nedostatek, který je spojen s technologickými limity. Výše uvedené informace tak korespondují s tím, co říkají či píší vojenští analytikové, že letecký průmysl zaostává, je zpožděný a má výrazné potíže s naplněním plánů, což platí nejen u vojenských programů včetně bombardérů, ale také u civilních.
Odstranění problémů bude obtížné
Otázkou zůstává, zda je Rusko schopno pružně na existující problémy reagovat a potíže alespoň zmírnit, když obrovské finanční prostředky stále vynakládá na válku na Ukrajině. Nicméně vzhledem k tomu, že se jedná o strukturální potíže, chybí navíc pracovní síla, je jejich odstranění velmi obtížné. Například bombardéry Tu-160M/M2 tak sice budou dodávány dál, ale v menších počtech a s kvalitou, která bude velmi pravděpodobně kolísat. Možnému zlepšení v tomto sektoru pak rozhodně neprospívají právní spory ministerstva obrany a společnosti Tupolev.
Zdroj: Defence Blog, United24 Media
Autor/Licence fotografie: Tupolev Tu-160, Alex Beltyukov, CC BY-SA 3.0